Filmové resty: Sedm statečných (2016)

Poslední dekáda je prošpikovaná předělávkami, restarty a nebo pokračováními starých značek. V roce 2016 dorazila do kin nová verze asi nejslavnějšího westernu vůbec. Celou tu dobu na mě doma z videotéky koukala, ale dostal jsem se k ní až teď.

Klasiku z roku 1960 musí snad každý znát. Sedm pistolníků chrání malou mexickou vesnici před nájezdy hordy banditů. Málokdo ví, že Sedm statečných je předělávkou jednoho z nejlepších japonských filmů Sedm samurajů (1954), který dal základ akčnímu filmu a jeho režisér, Akira Kurosawa, přinesl do kinematografie spoustu nových prvků. Například záběr, kdy hrdinové vyjíždějí v jedné řadě z poza kopce, který znáte téměř z každého westernu, ale i další.

Režie nejnovější verze tohoto příběhu se ujal Antoine Fuqua, který má na svém triku filmy jako Equalizer (oba), Training day, Odstřelovač nebo Pád Bílého domu. Není tak divu, že si do titulní role vybral Denzela Washingtona. Ze slavných jmen můžeme ještě vypíchnout Chrise Pratta, který filmu zajišťuje jakýsi ten vtip a v době natáčení byl vycházejí hvězdou po úspěchu prvních Strážců Galaxie a následně se stal tváří Jurského světa. Zajímavou roli dostal ještě Ethan Hawke, který už se s Fuquou a Washingtonem setkal u snímku Training day. Zbytek osazenstva tvoří poměrně, ne příliš nebo úplně neznámá jména hollywoodského světa a hollywoodského podsvětí. Za zmínku stojí ještě Peter Sarsgaard v roli záporáka Boguea (Green Lantern, Escobar), jež je právě ten, kdo pošle svou armádu na vesnici, kterou se nesourodá skupinka najatých ochránců rozhodla bránit. Je tím správných, hnusným a slizkým, bezpáteřním záporákem, kterému chcete šlápnout do obličeje od první chvíle.

Ať chcete nebo ne, každý remake čeká souboj s předchozí verzí a srovnání s předlohou. Tady „nových“ Sedm statečných logicky prohrává, protože klasiku a filmovou legendu prostě překonat nejde. Snaha směřuje spíše směrem co nejvíce se přiblížit a nepoškodit jméno značky. Bohužel tato snaha není nijak patrná, spíše se tvůrci rozhodli vzít jen kostru příběhu, počet pistolníků a jít si svým vlastním směrem. Nutno podotknout, že vybraný směr není evidentně celou dobu stejný a v pevných kolejích. Místy to plave na vodě a skřípe. Hlavně díky nejistému scénáři, který občas působí bezradně a například motivace postav k tomu, aby se vrhly do boje a nasadily svůj holý život za někoho jiného, pokulhává nebo není absolutně vysvětlena. Může to pak působit trochu hloupě.

Pojďme se podívat na naši oblíbenou „politickou korektnost“, která je dnes ve všech velkých filmech a od doby tzv. „bílých“ Oscarů, si na to ve všech studiích dávají pořádný pozor. Takže tady máme černocha v hlavní roli a samozřejmě celého v černém, který mimochodem vchází na scénu způsobem velmi podobným tomu z Nezpoutaného Djanga v podání Christopha Waltze. Do party hrdinů se přidá i asiat a nakonec indián. Každý samozřejmě s sebou přináší odlišný způsob boje než jsou jen pistole. Možná kvůli této přidané hodnotě je tam máme. Ale aby to bylo fér i k hromadě mexických imigrantů, o kterých se teď v USA začalo hodně mluvit, máme tady i mexického psance. Už chybí jen nějaký ten homosexuální týpek s bouchačkou a všechny organizace za práva menšin by mohly jásat, protože film nám nabízí i odvážnou a neohroženou ženu, která s puškou v ruce kosí nepřátele jako nic.

Příběh je jednoduchý. Malé městečko a její obyvatelé se svým kouskem půdy jsou terorizováni nelítostným průmyslníkem, aby mu v ideálním případě prodali svůj pozemek za symbolickou cenu a odstěhovali se pryč a vše by si tak pro sebe zabral Bartholomew Bogue. Kdo se vzepře, toho zastřelí. Kdo má řeči, toho zastřelí. A tak dále. Bogue ovládá místní úřady i policii a lidé tak nemají žádné zastání. Když Emmě Cullenové zastřelí Bogue na ulici muže uprostřed bílého dne, rozhodne se dát dohromady veškeré zlato, co obyvatelé mají a vyrazit hledat někoho, kdo by za tento honorář byl ochoten pomoci. Narazí na černošského lovce odměn Chisolma, který nakonec nabídku přijímá a začíná konkurz na další členy party. Nutno podotknout, že na vše mají asi tři týdny, než se Bogue vrátí a městečko srovná se zemí. Tady už je to jednoduché. Postupně se přidá dalších šest odvážlivců, u některých nevím dodnes proč, dorazí do městečka, kde velice rychle vyřeší problém se šerifem a Bogueovými lidmi. Teď už jen vše připravit, vytrénovat farmáře ve střelbě a počkat na příjezd Bogueovy armády. Pif paf, spousta mrtvých, chvílemi to vypadá, že z těch pár vesničanů nemohl snad nikdo přežít. Počet přeživších ze sedmi statečných odpovídá snímku z roku 1960. Až v závěru se dozvídáme skutečnou motivaci Chisolma a závěrečné titulky doprovází klasická melodie původního snímku.

Co funguje na výbornou, je akce. Fuqua tohle prostě umí a je to vidět. V akčních sekvencích si byl jistý a kamera i střih jsou výborně zvládnuté. Dynamika soubojů a přechodů mezi nimi jak bys met. Zvraty nejsou, protože vše dopředu vytušíte a jediné, u čeho většinou nevíte kdy přijde, je smrt hlavních postav. Dobře se na to dívá, stopáž by mohla být o něco kratší, ale až na pár výjímek film nemá hluchá místa.

Odkud tedy plynou ty největší mínusy? Jsou to emoce a postavy samotné. Tady se podívejme opět do roku 1960 na předchozí statečné. Každá postava si vás něčím získala, a když pak v boji padla, zasáhlo vás to. Mnohem více byl kladen důraz na vztah sedmi hrdinů a vesničanů samotných. Jeden tam našel lásku, jiný byl oblíbený u dětí, které měl neustále v patách a pak symbolicky přinesly květiny na jeho hrob, protože to on dal svůj život za jejich budoucnost. Šlo o jakousi hloubku a odkaz. Tady jsou postavy většinou prvoplánové, plytké, nezajímavé a nic moc o nich nevíte, až na první tři jména na seznamu níže. Herci odvedli své maximum, jejich limitem byl jen scénář. Verze 2016 je prostě výborná akční střílečka s přijatelnou dávkou vtipu. Divák se celý film baví, ovšem na konci filmu si nic neodnáší. Žádné dojetí, pohnutí nebo snad myšlenku. Film se tak stává jen instantní podívanou, která po závěrečných titulcích zmizí i z vaší hlavy a už se k ní pravděpodobně nevrátíte. A to je škoda, ne?