Včera večer, potom, co obě děti usnuly, jsme znaveni zasedli k televizi a doufali, že ačkoliv je čtvrtek, můžeme narazit na nějaký film, který může stát za hřích. Ale české stanice, bez výjimky, si s programem během týdne moc hlavu nelámou.
Večery většinou vyplňují různé kriminálky. Ať je to CSI, NCIS, Sběratelé kostí, Zákon a pořádek, Castle nebo jiný „originální“ formát vyšetřování vražd. Někdy má člověk pocit, že tam nic jiného není. Mé polovičce to však k žehlení vyhovuje. Víte jak to je, proti gustu…
Po tom co jsme zhlédli všemi fandy vysněnou svatbu doktorky Brennanové a agenta Bootha (pořád jsem doufal v nějaký zvrat, smrt oddávajícího nebo srdeční zástava někoho z příbuzných po požití prudkého jedu, ale vše dopadlo špatně a vzali se), jsem po přepínání z programu na program zakotvil na Prima COOL. S výrazem „tohle mi něco říká“ jsem sledoval dění na obrazovce. Pak už se jen objevil hlavní záporák s bulvami téměř mimo oční jamky a já měl jasno. Street Fighter s českým dovětkem Poslední boj v hlavní roli s Jean-Claude Van Dammem natočený v roce 1994.
Film už jsem jednou, možná dvakrát, viděl, ale detaily jsem si moc nepamatoval. Věděl jsem, že se pohybuje svým hodnocením kolem okraje nádoby s odpadem. Přesto jsem se díval dál a čekal, jestli to opravdu je tak špatné, jak si pamatuji z minula. Ano, je málo filmů s Van Dammem, které bychom mohli označit jako „áčka“, ale tohle je ve srovnání s jeho nejlepšími snímky tak „déčko“.
Můj obdiv má už jen za to, že na tuhle barevnou taškařici vůbec kývnul. Producent by zasloužil zákaz činnosti. Street Fighter mi svým stylem hodně připomněl britské sci-fi Flash Gordon z roku 1980 (kdo neviděl, dohnat). Opravdu hodně! Ten však na rozdíl od Street Fightera s nadsázkou počítal. Jean-Claude to však se svými kolegy bral smrtelně vážně. Bohužel jen on, jako plukovník Guile a jeho záporný kolega Raul Julia v roli diktátora generála Bisona, to dokázali uvěřitelně prodat. Strýček SAM by měl angažovat Guila pro novou várku plakátů.
Přes veškerou snahu filmařů vytěžit z tohoto výtvoru maximum se dnešní divák jen diví a usmívá. Ale to není dobou. Snímek je propadákem a trapasem už od svého zrodu, možná i před ním. A to, že Street Fighter byla úspěšná herní série, kde si postavy dávaly na budku tak, jak to známe z Mortal Combat, neznamená, že film bude mít stejný úspěch. Naopak si troufnu říct, že fanoušci hry po zhlédnutí filmu jen hořce polkli a na hrobeček tohoto filmového počinu přihodili pár lopat hlíny a kamení. Nenajdete nic, co bychom mohli označit za podařené. Kostýmy, masky, akce, efekty, ale i obsazení, scénář a režie, to vše je prostě špatně.
Ani obsazení dráždivé a mladé Kylie Minogue nemělo dle mého názoru ten výsledek, po kterém tvůrci toužili. Možná byla sexy a blond, ale jinak byla trapná, vojenská lolitka s copánky a naprostou nepřirozeností ve všem co dělala, extrémně pak v bojových scénách. Ono vůbec obsazení bylo takové nudné. Dočkali jsme se všech postav ze hry, a tak musely ve scénáři dostat své místo na slunci. Prostě znásilnění, které nepřineslo vůbec nic, ale vůbec nic dobrého. Své má na svědomí i koprodukce s Japonskem, odkud původní hra pochází, protože vkus Japonských fanoušků se od zbytku světa trochu liší a filmaři se museli tomuto vkusu chtě nechtě podřídit.
Žena usnula na gauči na samém začátku a já to masochisticky dokoukal, protože jsem nic horšího nenašel. Aspoň jsem se ujistil, že si to pamatuju dobře a příště ten čas raději strávím v říší snů po boku mé milované.
