Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

U televize: Zlatovláska dnešníma očima

Když má člověk děti, má možnost se poměrně často vracet v čase, když jim pouští staré pohádky, na kterých sám vyrůstal.

U nás doma teď fičí Zlatovláska, a to nejen jako film, ale i písničky z této muzikálové pohádky se nesou bytem každý den. Texty ze sebe vysypu, i když mě probudíte uprostřed toho netvrdšího spánku. Snímek z roku 1973 patří mezi české klasiky a věřím, že i dnešní generace vědí, o co jde, pokud už to nepřebila mycí houba, co si obléká kalhoty a podobné kvalitní vymoženosti současné zahraniční tvorby. Většina dnešních českých pohádek prostě nemá to kouzlo, ačkoliv dnes se do nich sype mnohem více peněz, úsilí i času.

Pojďme se tedy projít dějem z pohledu dnešní doby, kde jsem narazil na zajímavé body, které mi jako rodiči nedají spát, protože, když najdu chyby v Matrixu, tak je pak vidím všude. Příjemnou zábavu ;-)

Příběh otevírá scéna s vojáky pochodujícími v nádvoří hradu/zámku. Zpívají o tom, že jsou moc a zbraň svého krále, který jim dal úkol udržet za každou cenu zavřenou bránu a nikoho nepouštět. K tomu se ještě vrátíme. Po krátkém seznámení s králem, který po ránu není zrovna v nejlepší náladě (asi jako každý třetí člověk), následuje veselá a hravá písnička v podání služebnictva v hlavní roli s Jiříkem, královským kuchařem. Ten je naším hlavním hrdinou a posléze zjistíme, že štěstí nechodí po lidech, ale po Jiříkovi samotném. Pokud jste si někdy posteskli, že se na Vás v životě příliš štěstí nedostává, tak vězte, že veškeré Vaše štěstí vyžral právě tento mladý kuchař. Jiřík a spol. nám tedy zazpívají, jak je každý den krásný a veselý s optimizmem vhodným do budovatelských písní. Když potom příběh vykresluje krále jako opravdu hodně zlého muže s příznaky krize středního věku, říkám si, že na to, jaký je to krutý diktátor a despota, jsou vlastně všichni v pohodě a sami jsou pokrytci, když pro něj vesele, opravdu vesele pracují.

Vojenská jednotka u brány, kterou dle svých slov budou hlídat a bránit do posledního muže, čelí nájezdu babky kořenářky, která z neznámého důvodu nese králi hada, vlastně rybu, prostě úhoře. Ten, kdo jeho maso ochutná, bude rozumět řeči zvířat. Vojáci pootevřou a babičku odmítnout s tím, že nesmí nikoho pustit, načež bránu zavírají, ale mrštná stařenka se prosmýkne a už je baba uvnitř. Dělá na velitele kukadla, aby ji pustili alespoň do kuchyně, když ke králi nesmí. Velitel popře vše, co nám on a jeho vojáci odzpívali a kořenářku s košíkem pustí do hradu, bez doprovodu. Ano, maximální důvěra, takovou ochranku bych u svých dveří chtěl.

Babka tedy hradem nečekaně dobloudila až do králových komnat, ten lehce překvapen cizí osobou nevyvozuje z tohoto bezpečnostního pochybení žádné důsledky a dokonce přijímá rybu a nemůže se dočkat až bude umět “zvířecky”. Kořenářka se vzdává nároku na odměnu a středem odchází bůhvíkam. Král si dá rybu připravit a zakáže Jiříkovi ochutnávat, ten přesto ochutná a později se prozradí. Budiž. Jelikož si oba vyslechli roztržku dvou ptáků přetahujících se o vlas jakési princezny Zlatovlásky, pošle král Jiříka na výpravu s úkolem přivést mu tuto krásnou děvu. Detaily nechme být.

Jiřík bere koně, chlebník, nějakou hotovost a vyráží kamsi do světa hledat svou budoucí královnu. Tady se dostáváme k tomu štěstí, které si osud pro našeho mladého kuchaře připravil. Zatím, co se vyzpívává z toho, jaký je blbec, že králi ujedl z jeho oběda a teď musí hledat jakousi zlatovlasou slečnu, se mu to vlastně vyplácí. Jelikož rozumí zvířecí řeči, může pomoct mravencům, kteří si zřejmě hráli s ohněm a trochu se jim to zvrtlo, protože jinak si nedokážu vysvětlit, jak se na mraveništi objevily hořící větve v prázdném lese za krásného slunečného dne. Následně dá najíst dvěma osiřelým ptáčatům a nakonec osvobodí rybu, o kterou se hádají dva rybáři. Ti mu ji prodají a dokonce poradí kudy ke Zlatovlásce. Ty máš ale štěstí Jiříku, vypadá to, že jsi celou dobu ujížděl správným směrem. To je frajer! Všechna zvířátka slíbí Jiříkovi na oplátku svou pomoc, stačí jen zavolat. Takový český Ace Ventura.

Potom, co dorazí k zámku, kde Zlatovláska žije, potká starého pána, jež rybaří u jezera, které zámek obklopuje, a svěří se mu jakouže nevěstu musí svému králi přivést. Ukazuje se, že rybář je sám pan král a nevidí problém v tom, aby si Zlatovlásku pro svého krále odvedl, ale! Je v tom háček, tři dny, tři úkoly, jak jinak. Rozsypané perly mu na louce posbírají mravenci, zlatý prsten z jezera vyloví rybka a mrtvou a živou vodu mu odkudsi přinesou ptáčci. Proč si princezna nebo král vymysleli jako úkol sehnat tyto dvě vody? On si to vlastně vymyslel autor. Jiřík chce totiž zachránit mouchu, na kterou si ve své pavučině dělá zálusk pavouk. Nabere do dlaně mrtvou vodu, načež po kontaktu s ní nejeví známky smrti, a postříká pavouka, ten okamžitě padá a má to za sebou. Pak už stačí postříkat mušku vodou živou. Muška ožívá a jak už to tak bývá, slibuje mladému hrdinovi pomoc.

Poslední úkol je najít mezi dvanácti sestrami tu, pro kterou si přijel. Sám by na to Jiřík nestačil, všechny jsou pod neprůhledným závojem, ale muška moc dobře ví, která to je, a taky mu to ukáže. No a je vyhráno. To jste nečekal pane otče, že někdo tyto úkoly tak hravě splní, co? Zlatovláska tedy odjíždí s Jiříkem zpět k jeho králi. Mladý pár se nám do sebe zakoukal a jímá jej smutek, že jejich cit nemůže nabýt větších rozměrů. Tedy může, ale Jiřík neoblomně trvá na tom, že dodrží slovo a nevěstu svému králi dovede stůj co stůj. O společném útěku nechce ani slyšet. To je loajalita jak se patří, viďte?

Král je vítá s potěšením, jelikož už nevěřil v jejich návrat, jenže Jiřík mu vyklopí své city ke Zlatovlásce a je odeslán ke katovi. To mu mimochodem hrozilo už za ochutnávku královy ryby. Jiřík je tedy sťat, král se raduje, že má nejkrásnější paní pod sluncem a Zlatovláska truchlí pro svou lásku. Aby ji rozveselil, může si princezna přát cokoliv a bude ji to splněno. Přeje si tedy tělo svého milovaného, což je poněkud morbidní, ale i tak je přání splněno. Následuje opět trik s mrtvou vodou, která zahojí Jiříkovi ránu po oddělené hlavě a i Zlatovláska přímý kontakt své dlaně se smrtící tekutinou přežije. No a živá voda vše dokoná. Mladík vstává a společně odcházejí. Dalo by se říct, že Petr Štěpánek byl první český zombie. Obě vody v záplavě citů a štěstí zapomínají v kapli, kde se to celé odehrává. Král vše sleduje z úkrytu, nakonec bere obě lahvičky a jelikož se mu oživši Jiřík zdá hezčí a mladší a chce být taky, vylil na sebe obsah té mrtvé jako první a padnul k zemi. Král je mrtev, ať žije král. Kdo je nový král? No přece kuchař Jiřík. Proč ne, že?

Pojďme to uzavřít. Jakási babka kořenářka přinese králi naprosto nezištně rybu, aby rozuměl řeči zvířat. Na konci se dušuje, že ona za nic nemůže. Tak to ne babi. Tohle byla konspirace a plán podobný tomu, jaký předvedl Darth Sidious ve Hvězdných válkách. Účel? Svržení krále. Otázkou je, proč mu neotrávila přímo rybu? Možná měla strach, že ochutná někdo jiný a nezastávala cestu nutných obětí. Zvolila evidentně složitější způsob svržení hlavy země, kde mohlo selhat spousta věcí, ale vyšlo to. Jiřík a Zlatovláska se stali pouhými nástroji revoluce a babka si mne ruce z úspěchu a odstranění tyrana. Všechna čest.